Po včerejším náročném dni vstáváme až asi o půl osmé. Vítá nás krásné slunečné ráno.
O půl deváté jsme po snídani a máme sbaleno. Začínáme klesat do vesničky Vilaflor de Chasna. Nad vesnicí jsou bramborová políčka. Dívíme se jak tady něco může vyrůst, když půda vypadá jako by to byl jen štěrk. Okolní tráva je tady pokrytá jinovatkou, tak proto se nám zdálo, že v noci není úplné teplo.
Na náměstíčku sundaváme batohy, využíváme vodu z kašny k umytí rukou a obličeje. V nedalekém obchůdku dokupujeme něco k jídlu a hlavně pětilitrový barel vody, aby jsme doplnili zásoby. Kamča tak nese třílitrový vak a já mám dvě 1,5L lahve + filtrační láhev z Decathlonu. Ještě se pořádně zavodňujeme džusem a jíme výborné mandarinky. Společnost nám dělá děsně přítulná kočička.
Z Vilaflor které leží asi ve 1450 metrech nad mořem začínáme stoupat k dalšímu bodu naší cesty a tím jsou skalní útvary Paisaje Lunar.
Paisaje Lunar neleží přímo na GR131 a tak když přejdeme horskou silničku odbočujeme vpravo na žlutou značku TF-72 po které dojdeme k útvarům.
Přesně v poledne jsme na vyhlídce na Paisaje Lunar.
Po asi půl kilometru stoupání se znovu napojujeme na GR131.
Čekají nás asi 4km mírného nekonečného stoupání do sedla Degollada de Gujara sopečnou krajinou s minimem vegetace.
Asi o půl třetí jsme v sedle a poprvé se nám ukazuje Pico del Teide v celé své majestátnosti.
Ze sedla které se nachází asi ve 2350m znovu klesáme pěšinou, po asi kilometru se dostáváme na širokou šotolinovou cestu.
Po dalších 3km téměř po rovině přicházíme do Cañada Blanca. Tudy prochází silnice TF-21. Je tady restaurace, parkoviště a návštěvnické centrum národního parku a zároveň je to ideální místo pro návštěvu nedalekých skalních útvarů La Catedral. Je tu vcelku hodně lidí co přijelo právě autem, busem nebo na motorce či kole.
Zapadneme do samoobslužné restaurace, jsme rádi, že se na chvíli schováme před sluníčkem. Objednáváme si dvě espressa(4EUR) a nějaké sladké pečivo. Já si dávám pivko(3,5EUR) a Kamča cocacolu(3EUR) na její rozladěnej žaludek. Na záchodech doplňujeme zásoby vody.
Asi okolo půl páté odcházíme směr La Catedral, odpojujeme se z GR131 a přes Pico Viejo půjdeme na vrchol Teide.
Hledáme místo kde by jsme si uvařili večeři. Nakonec procházíme až na konec skalních útvarů, kde si v závětří velkého balvanu vaříme.
Po večeři se vydáváme znovu na cestu. Přes stránky národního parku máme zarezervovaný místo kde se smí oficialně bivakovat a to je přesně vymezená část v sedle Pico Viejo. Je nám jasné, že to za světla určitě nestihneme. Čeká nás totiž ještě cca 5km s převýšením přes 800m.
Sluníčko neúprosně mizí a skaly se začínají barvit do ruda. Nádherná podívaná.
Stoupání nám moc rychle nejde, Kamča už je na hranici svých sil. V tom zakopává a pod tíhou batohu padá. Nestihl jsem vůbec zareagovat a to šla půl metru přede mnou. Mám o ní strach vůbec se jí nechce zvedat. Nehezky si narzila žebra a stehno. Naštěstí můžeme pokračovat dál. Nasazujeme si čelovky a s ještě větší opatrností pokračujeme dál.
Už jsme skoro v sedle 3050m, Kamča už mi ale odmítá jít dál. Nacházíme super místečko v závětří kamenů přesně pro náš stan. Asi o půl desátý máme postavený stan, ještě si cvaknu pár nočních fotek.
Noc ve třech tisících bude chladná oblékáme si tak všechno co máme a budíka štelujeme na 4:00
Byl to hodně náročný den přes 25km v nohách a nastoupáno přes 2000m, ale my už to skoro jinak neumíme 🙂
náš záznam na Stravě
část 1
část 2