V 6:00 budíček, potichu si sbalíme, provedeme ranní hygienu a čekáme na sedmou, kdy mají začít vydávat snídani. Z oken si užíváme pohled na dva pasoucí se kamzíky a údolí zalévající se zlatým sluncem. Objednáváme si čaje a potají k němu jíme naše buchty (což se v chatě nesmí). V 7:30 vyrážíme na cestu směrem do sedla Trawiessattel, asi 300m od chalupy si nabíráme vodu z jednoho pramenu. Procházíme kotlem Obere Dulwitz, užíváme si krásy tohoto údolí, sevřeného vysokými štíty, stáda kozorožců, kamzíků, pískající sviště. Rozcestí na Graf Meran Steig míjíme a vyšplháme se do sedla Trawiessattel, odkud vyhlížíme jižní stěnu Hochschwabu a strmě šplhající cestu Das G´hackte. V 9:00 stojíme pod Das G´hackte a přidáváme se ke štrúdlu turistů, kteří se na Hochschwab vypravili z Bodenbaueru. Das G´hackte je zajištěná ocelovými schody, kramlemi a lanem, není těžká (stupeň A/B). Je skvělé jak rychle nám přibývají výškové metry po třičtvrtě hodině jsme u Fleischer-Biwakschachtel, žlutá budka pro nouzové přespání. Vrcholu Hochschwabu 2277m by jsme měli dosáhnout za půl hodiny a opravdu v 10:30 stojíme u vrcholového kříže. Fotíme, kocháme se, ale fouká nepříjemně studený vítr, tak se nezdržujeme a sbíháme k Schiestlhausu 2153m. Od této moderní chaty nás čeká asi pětihodinový přechod hřebene. Cesta nám nejdříve pěkně ubíhá. Scházíme do kotle Ochsenreichkar, tady si dáváme přestávku, pět minut od cesty teče pramen. Tomáš jde doplnit zásoby vody. U pramene vyruší dvojičku opalující se jen ve spodním prádle a říkají mu “ Good place for a break“ Nezbývá než jen souhlasit.
Dál míjíme vrchol Hutkogel a dostáváme se na okraj kotle Oberer Ring s fantastickými výhledy do tohoto mohutného skalního „prstence“. Začínáme být vyhladovělí, najdeme si místo v závětří a vaříme polívku, která nám neuvěřitelně chutná, posilněni můžeme pokračovat dál, při pohledu zpátky pořád vidíme vrchol Hochschwabu, ale připadá nám neskutečně vzdálený. I pěšina vinoucí se před námi jakoby do nekonečna nám dává tušit, že cíl je v nedohlednu. V sedle Niedere Scharte míjíme odbočku na Hochweichsel 2006m, šlapeme stále dál po cestě 853 a nohy začínají být hodně unavené, děláme si často přestávky na travnatých loukách a užíváme si přítomnosti. Asi v 16:30 ve výšce asi 1720m jsme na konci hřebene a už zbývá jen sestoupit do sedla Seebergsattel. Cesta klesá prudce a je nepříjemná. Pro unavené „poutníky“ je to hodně náročné. „Uf“ 17:40 jsme v sedle u varovné cedule, že hřebenovka přes Staritzen je dlouhá a doporučená jen za dobrého počasí, protože při bouřce není kam uniknout.
Zážitek to byl skvělý a stálo to zato (délka asi 18km, stoupání 1473m, klesání 1838m)