12.7. Triglav výstup a sestup za jeden den

jak to viděla Kamča

Už delší dobu plánujeme vyrazit do Slovinska a konečně vylézt na Triglav. Čím blíž je odjezd, tím víc se zhoršuje předpověď počasí. Nakonec se rozhodujeme, že i přes to vyrazíme a nějak to dopadne.

11.7. Děti stráví týden u babičky na chalupě a my ve čtyři hodiny odpoledne vyjíždíme. Víme, že v celém Slovinsku se nesmí stanovat mimo kemp a ani spát v autě a zvlášť v národním parku. Celou cestu přemýšlíme, kde strávíme první noc. Slovinské hranice přejíždíme za tmy přes Wurzenpass. Nakonec se rozhodujeme, že zajedeme do kempu Kamne v Dovje, který známe a přenocujeme v autě na parkovišti. K recepci dojedeme za minutu deset a k velkému překvapení je ještě otevřená. „Rádi“ zaplatíme jednu noc (20euro) a bez výčitek svědomí můžeme ulehnout.

12.7 vstáváme ve 4:00 , uvaříme si čaj, posnídáme a autem se přesuneme do doliny Krma a v 5:30 s velkým odhodláním začínáme ukrajovat první metry. Cesta je ze začátku široká šotolinová a jen mírně stoupá a tak pro zpestření Tomášovi se rozpadá bota, jeho „x let “ staré pohorky to vzdaly. Naštěstí jsme deset minut od auta, Tomáš se poklusem vrací přezout do nízkých trekovek. Asi po půl hodině se mění terén a pěšina strmě stoupá. Tomáš nade mnou kroutí hlavou a nevěří, že to zvládnu. Divím se, že si na můj styl za ty roky ještě nezvykl. Po hodině a půl se dostáváme na planinu na které se pasou krávy. Vytéká tu pramen, který napají koryta pro krávy, pro mě vítané osvěžení. Rovinka přes planinu byla krátká a opět je tu stoupání k Planině Zgornja Krma, kde stojí pastevecký domeček. Odtud cesta pokračuje prudkým stoupáním. 8:15 se dostáváme do sedla Konski preval 2200m. Tady jsou rozcestníky, ze kterých se dozvídáme, že k Domu Planika nám to bude trvat jednu hodinu. Cesta se kroutí suťoviskem a přibývá lidí, kteří přicházejí ze směru od Vodnikova domu. Před Domem Planika stojíme v 9:10, sedáme si do závětří a posilňujeme se před závěrečným výstupem.

Triglav (Čez Mali Triglav) 1h 30min oznamuje rozcestník. Cesta přes Mali Triglav je pěkná, místy zajištěná ocelovými lany a kramlemi, pak přichází samotný hřeben, hodně exponovaný, ale dobře zajištěný, ale taky plný turistů, kteří proudí v obou směrech. V 10:45 stojíme u pověstné raketky, jen to počasí nám moc nepřeje, jsme v naprostém mlíce, na výhledy můžeme zapomenout. Pořizujeme společné foto a mažeme dolů. Rozhodli jsme se sestoupit na opačnou stranu k chatě Triglavski dom na Kredarici. V závětří kapličky znovu svačíme. Posilněni sbíháme cestou, která nás zavede na planinu s kravičkama a dál pokračujeme v sestupu již stejnou cestou. Z tohoto místa nám klesání připadá nekonečné a cítíme velkou únavu v nohách. V 15:30 konečně stojíme u auta.

Přejíždíme k Bohinjskému jezeru, protože pozítří máme v plánu výšlap do doliny Triglavských jezer. Volíme kemp, který leží přímo u jezera, když ho procházíme, zjišťujeme, že se nám tam vůbec nelíbí. Vracíme se do Bohinjské Bistrice, do kempu Danica ležícího u řeky Bohinjki. Ještě trochu zápasíme s vypůjčeným stanem. Po jeho rozbalení jsme zjistili, že má zlomenou tyčku a pak už si jen užíváme zaslouženého odpočinku.

ZPĚT

« z 2 »