Po snídani přejedeme autem asi 13 km k vesnici Ilias, ke kaňonu Gjipe, u jeho ústí se nachází jedna z nejhezčích pláží v Albánii. Ze silnice až k pláži vede vyhlídková trasa nad kaňonem. Ale při představě, že bychom zpátky k autu museli ve 40 C vedru překonat 350 výškových metrů, jsme nebyly s holkami moc nadšené.
Naštěstí se k pláži dá přiblížit na parkoviště a sejít jenom 2 km. Pláž s malými oblázky, průzračná voda, útesy nad mořem a kaňon se strmými stěnami vytváří opravdu krásné místo. Přespat se dá přímo na pláži ve skromném kempu.
Trochu nezodpovědně zanecháváme holky na pláži, nazouváme tenisky a hurá do kaňonu.
Na začátku široký s olivovým hájem a písčitým dnem se postupně zužuje a na dně posetý kameny, čím dál většími. Je tady klid, jenom ptáci zpívají. Přelézáme kameny, až dojdeme k místu, kde nám v cestě stojí asi 3m skála, ve vymletých tůních je voda a spousta žab.
Skála se dá překonat po zavěšeném provizorním laně. Já bohužel nemám dost sil, po třech pokusech vyšplhat a naraženém lokti to vzdávám. Myslím, že je to dobře. Stejný problém, ne-li větší bych měla při cestě dolů.
Tomáš se rozhoduje pokračovat dál, já se vracím na pláž. Asi hodinu po mě se vrací i Tomáš, že i on narazil na svoje limity. Až zpětně na internetu najdu informace, že kaňon se dá projít opačným směrem a je k tomu zapotřebí být vybaven lanem.
Užíváme si koupání, v útesech nad mořem jsou vymleté jeskyně, tak máme co prozkoumávat.
Asi v jednu hodinu se rozhodujeme vrátit do kempu na oběd. Ty 2 km zpátky na parkoviště jsou utrpení, připadám si jako škvareček. Po jídle se přesuneme na pláž u kempu, holky dovádí na padlboardu, tak teplé moře jsme ještě nezažili. Na večeři jdeme ochutnat jídlo v kempové restauraci, která je vyhlášená musakou.