2.den nejvyšší hora Albánie a Severní Makedonie

náš bivak u pramenu pod skálou
závěrečný úsek k celní stanici, kam se nám nepodařilo vyjet

Vstáváme v sedm hodin, vítá nás slunný den. Po snídani asi okolo osmé vyrážíme do kopce, výstup by měl trvat 4 hod.. Náš cíl Veliký Korab, nejvyšší hora Severní Makedonie i Albánie , vrchol leží na hranici.

cesta lesem

Cesta vede nejdříve bukovým lesem, nad hranicí lesa k pastevecké salaši, žádné ovečky ani pastevce nepotkáváme. Pastviny jsou nádherně rozkvetlé pestrobarevnými kytkami Nad salaší se nachází pramen, kde se rádi osvěžíme.

Drápeme se do sedla, odtud je výhled do vedlejšího údolí, pozoruju z výšky stádo ovcí snad tisícihlavé a pastevce. Dál funíme do kopce, až do míst , kde se otevírá úžasný pohled do těchto opuštěných hor a traverzujeme. Okolní masivy nám pořád braní ve výhledu na náš cíl. To nese hodně těžce Apolenka, kterou to hodně nebaví. Konečně se nacházíme u úpatí Velikeho Korabu, z posledních zbytků tajícího sněhu zurčí několik potůčků. V závěrečném stoupání míjíme skupinu polských turistů a čtyři Čechy, které jsme potkali už včera večer u pramene. Všichni jdou v opačném směru a tak vrchol máme celý pro sebe. Obědváme, kocháme se výhledy, odpočíváme na sluníčku.

nezbytné vrcholové foto

Cesta z kopce dolů není nijak rychlejší, zpátky u auta jsme asi okolo čtvrté. Krásný čas na pohodový přesun do kempu u Ohridského jezera. Stalo se, ale to co si opravdu nikdo nepřál. Offroad se nám stal osudným, píchli jsme. Naštěstí se to stalo v místě, které už nebylo daleko od asfaltové silnice.

Tady už jsme naštěstí na asfaltu. Náš stroj bohužel nemá rezervu, abych kolo dokázal nafouknout musel jsem auto v terénu vyheverovat a pak to naštěstí šlo. Na příští „expedici“ už se poveze alespoň dojezdovka, kterou jsem si pořídil.

Já s dětmi dojdu pěšky a Tomáš opatrně dojede. Snažíme se dovolat na asistenční službu, nikdo to nebere a když se to podaří, zavěr zní, že nejlepší bude, když si poradíme sami. Zběsile mávám na Čechy, ti slíbí, že se optají v nejbližší vsi, smskou zasílají číslo na odtahovou službu. Nakonec se rozhodujeme zakempovat u řeky Radika a ráno se pokusit doskákat do prvního města vzdáleného asi 30 km a vyhledat gumaře.

neplánovaný bivak na plácku mezi silničkou a řekou Radika

Dáváme si koupel v řece, děláme večeři. ani projíždějícím celníkům nevadí naše černé kempování. Trochu jsem spoléhala, že se budou zajímat a my je informujeme o našich trablích. Se západem slunce zalézáme do stanu. V noci do našeho provizorního tábořiště přichází hlídač. Štěká.

náš noční hlídač

Náš záznam na Stravě

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.