Dopoledne trávíme ještě u moře, ve dvanáct se zvedneme a odjíždíme, studená fronta opravdu přišla.
Začíná pršet, po cestě jsme chtěly zajet na mys Rodoni. Ale kvůli dešti se nám tak úplně nechce. Taky máme hlad a potřebujeme najít nějaký obchod, abychom něco ulovili k snědku. Déšť ustává, tak se rychle rozhodujeme přece jenom odbočit k mysu. Šplháme do kopečků, krajina je tady moc malebná.
Projíždíme samé malé vesničky, obchod žádný a hlad větší a větší. Konečně v jedné z vesniček zastavujeme u malého krámku, ale mají jenom samé balené pochutinky. Podle zlámaných větví a bláta na silnici je poznat, že se tudy prohnala pěkná průtrž mračen. Poslední 4 km kodrcáme zase dost rozbitou silnicí, zaplatíme dost předražený vjezd do parku. Opět začíná pršet, plán uvařit si na parkovišti polévku padá.
Nasazujeme šušťákovky a jdeme se podívat ke kostelíku sv. Antonína z přelomu 14. – 15. st… Pasou se u něj koně. Interiér zdobí freska jezdce na koni a dvouhlavého orla.
Vedle kostela je pláž s bunkry. Z pláže nás vyžene smečka toulavých psů, kteří nevypadají přátelsky. Ještě chceme dojít dál na mys, ke zřícenině staré pevnosti, vybudované v 15 st. Albánským národním hrdinou Skanderbegem. Teď už zase opravdu leje, takže až k pevnosti nedojdeme a běžíme zpátky k autu.
Do kempu Agora u řeky Drini dorazíme večer. Cestou jsme koupili ovoce a zeleninu u zelináře a ve městečku Vau i Dejës nás zachránil supermarket. Silnička okolo řeky Drini je samá díra, takže jedeme hodně pomalu, ale výhledy na okolní krajinu jsou perfektní. Kemp Agora je přímo u vody a je tady naprostý klid. S námi jsou tady už jenom jedni Holanďané v karavanu. Rychle vaříme zaslouženou večeři.