Vstávám v 6 hodin pastevečtí psi ještě spí.
Před osmou máme zabaleno. Nechávám paní alespoň 10Euro za kempování.
U pramenu pak doplňujeme zásoby vody a v 8:10 vycházíme ze sedla na horu Maja Strakavec 1958m.
Zprvu se zdá, že na vrchol povede pěšina, ale ta se brzy ztrácí a tak jdeme tak nějak na pocit.
Hřebenem stále stoupáme k vrcholu. Místy máme řezavou trávu až do pasu.
V 10:30 jsme na vrcholu Maja Strakavec 1958m
Stejnou cestou se vracíme zpátky k autu a ještě znovu sjíždíme autem k pramenu kde se umyjeme.
náš záznam na Stravě
Omyti a osvěženi sjíždíme z hor a jedeme do Gjirokastëru. Chceme zaparkovat stejně jako loňi a tak si to samozřejmě dáme „naší oblíbenou“ strmou dlážděnou ulicí Rruga Rilindasve nahoru. Gumy auta kvílí a jsem rád, že jsme nemuseli v kopci zastavit uff.
Procházíme v podstatě jen hlavní třídu, kde si dáváme byrek a pak jdeme do kavárny.
Z Gjirokastëru jedeme po silnici SH4 k řeckým hranicím. Za vesnicí Grapsh odbočujeme doleva, pak znovu doleva na Peshkëpi e Poshtme. Jedeme ještě asi 1,5km za vesnici a přijíždíme k nově zrekonstruovanému byzantskému kostelíku Narození Panny Marie (Kisha e Shën Mërisë) Na malém parkovišti vyrušíme v autě ve stínu odpočívající albánské pohraničníky. Jsme totiž vzdušnou čarou asi jen 1,5km od řecké hranice. Prohodíme spolu pár slov, zajímají se odkud jsme. Ptám se jestli zde můžu létat dronem. Nemají s tím žádný problém, jen nechtějí být na záběrech.
Po prohlídce sedáme do auta a přes Gjirokastër, Këlcyrë a Përmet (cca80km) jedeme k paní Doně do kempu Albturist Ecocamping
