Dnes zase všechno sbalíme, naházíme do auta a míříme na sever k Vloře. Po cestě mě uchvátí vesnička Dhërmi, bílé domky, kostelík s modrou střechou, albánská riviéra se hodně rozvíjí. Za chvíli už šplháme do Llogarského průsmyku. Hory se zvedají do dvoukilometrové výšky přímo od moře. Národní park Llogara se nám moc líbí. Skvělé místo, kam zavítáme příští rok. Velice příjemná teplota, oproti té výhni u moře, stín borovic. U silnice postávají místní a prodávají nasušený hojník horský – čaj mali. Zastavujeme u jedné z restaurací na kávu a zmrzku.
I když se nám tady dobře dýchá, musíme pokračovat dál. U města Fier odbočíme do vesničky Pojan, na dvou kopcích nad vsí se nachází největší archeologické naleziště v Albánii Apollonia, město založené Řeky v roce 588 př.n.l. na břehu řeky Vjosy. Město zaniklo ve 4. st.n.l. po zemětřesení, které změnilo tok řeky Vjosy a bez důležitého přístavu začalo město upadat, až bylo nakonec opuštěno. Centrem vykopávek je agora, kterému dominuje portál bouleuteria (radnice) s antickými sloupy a typickým trojúhelníkovým štítem, naproti pozůstatky divadla. Dochovaly se i podlahové mozaiky, ty jsou kvůli ochraně před počasím zasypána pískem.
U hlavního parkoviště stojí byzantský klášter sv. Marie ze 13 st… Na jehož stavbu byly použity kamenné bloky a sloupy z antického chrámu. Jsme rádi, že jsme si sem zajeli, stojí to za vidění. Jenom, kdyby se Amálce neudělalo špatně z horka.
Ještě zbývá přejet do kaňonu řeky Osum (asi 2 a půl hod.), cestou projedeme Beratem (další město na seznamu UNESCO). Dnes ho jenom projedeme a necháme si jeho prohlídku na zítra. Silnička se opět nekonečně klikatí podél řeky Osum, po levé straně se nad námi tyčí pohoří Tomorri s posvátnou horou Tomorr. Konečně jsme u kaňonu, nejdřív okoukneme parkoviště u vyhlídky, žije tady pán, který provozuje něco jako kemp. Ujistíme se, že zde můžeme přenocovat.
Koukneme se do soutěsky z výšky a pak přejedeme k místu, kde se dá do kaňonu pohodlně vejít. Tady potkáváme českou rodinu v obytňáku, od které se dozvídáme, že v horách byla bouřka, která zvedla vodu v řece. A tak musíme začít hned plaváním.
Koupání si tady užívá i pár místních dětí. V řece se nejenom zvedla voda, ale taky jí to pěkně rozbahnilo. Místy brodíme, místy musíme opět celý do vody a plavat, někde se nad námi tyčí až 80 metrů vysoké skalní stěny.
náš záznam na Stravě
Z 13 km dlouhé soutěsky se nám podařilo projít asi 2 km, naštěstí jsme šli proti proudu, a tak návrat k autu je o poznání snadnější. Apolenka je pěkně vymrzlá a taky mrzutá, vracíme se k vyhlídce. Jsme jediní nocležníci a v nabídce je i teplá sprcha. Co víc si přát? Krásná hvězdná obloha, na dobrou noc nám cvrčí lelek.
