Včera jsme si přes internet zaplatili výlet lodí po jezeře Komani. Proto musíme vstávat brzo a vyjet s dostatečnou rezervou. Kodrcání 19 km po rozbité asfaltce, zabere dost času.
Když dorazíme na parkoviště, uvítá nás pěkný mumraj. Množství aut, které není téměř kde zaparkovat. Ke kotvišti se musí projít tunelem.
Tady vládne taky pěkný chaos. Hledáme WC, z jeho vzhledu je v šoku i Tomáš. Organizace je naprostý chaos, po Komani jezdí i trajekt, pozorujeme, jak nakládají auta, jsou to kouzelníci.
Konečně se dočkáme a můžeme do jedné z přistavených lodí nastoupit.
Plavba až do ústí řeky Shala trvá asi hodinu a půl. Z tohoto výletu mám nakonec dost rozporuplné pocity. Krajina se strmými stěnami padajícími do smaragdové vody, kopce zarostlé zelení, vysoko v kopcích sem tam nějaké těžce dostupné obydlí, to všechno je nádherné.
Bohužel je to jedno z míst hodně navštěvovaných turisty a samotnými albánci, kteří mají v oblibě hlučnou hudbu. Náš lodivod, má na zádi obrovskou reprobednu a obšťastňuje nás během jízdy albánskou popmusic. V ústí kaňonu řeky Shala jsou nádherné oblázkové pláže. Ale i zde je bohužel obrovské množství turistů, kteří zde pořádají párty a k tomu jim opět z uchrchlaného repráku vyřvává hudba.
Snažíme se tomu všemu utéct a jdeme co nejdál do kaňonu. Tady je konečně klid, na jedné z pláží si rozložíme deku.
S Tomášem se vydáme na průzkum kaňonu. Já to po chvíli vzdávám, voda je ledová a nemám boty.
záznam ze Stravy
V domnění, že nám jede loď zpátky ve tři, nepospícháme. Nepříjemnost, loď jela už o půl třetí. Naštěstí se můžeme svézt s někým jiným, ale musíme zaplatit pokutu. 5 Euro za osobu to se dozvíme až při vystupování z lodě. Jeli jsme totiž s jiným provozovatelem, co se dá dělat za blbost se platí.
Chuť si zpravíme večeří v restauraci Led‘is Place, která se nachází na skalní vyhlídce nad naším kempem. Dáváme si místního kapra na grilu, jídlo je vynikající.
