Jsem ráda, že je ráno. Celou noc mě budili jeleni a se stanem lomcoval vítr. Zjišťujeme, že mršina zmizela. To pro mě znamená jediné, v noci se okolo musel potulovat medvěd. ☹
Začínáme stoupáním na Obruč (1376 m.n.m.), žádný trhák, ale já mám nohy jako z olova, vůbec nemůžu jít. Tomáš se zlobí, že kvůli mně zmrzne. Navíc fouká tak šílený vítr.
Při každém kroku mě odmrští o metr do strany, jsem vděčná za hole, díky kterým můžu udržovat alespoň nějakou rovnováhu. V kamenitém rozeklaném terénu na vrcholu to není snadné.
Bojujeme proti větru a když se před námi objeví planinarski dom Hahlić, jsem šťastná.
V tomhle počasí jsem vůbec nedoufala, že by mohl být otevřený. Ale vstříc nám vyšel pán a pozval nás dovnitř. Teplooo, v kamínkách praská oheň. Nabídne nám horký čaj z horských bylinek, zelňačku a kořalku na zahřátí.
Bohužel je teprve dvanáct a zůstat tady nemůžeme. Zvedám se velice těžko. Pán nás jde vyprovodit, ještě nám sdělí údaj z teploměru. Je 6 C. Déšť s větrem nás bičují přímo do tváře, pěkně to bolí.
Pokračujeme místy lesem, místy otevřenějšími, ze kterých by byly výhledy, ale pro nás znamenají jenom bitvu s větrem.
V jednom takovém místě jsem přišla o pláštěnku z batohu. To mě dorazí. Nejenže jsem zmrzlá, ještě budu mít v batohu všechny věci mokré. Zachráním to díky tyveku, kterým obalím všechny věci v báglu. I tak jsem pevně rozhodnutá, že dnešní noc chci strávit v hotelu.
Až dojdeme na Platak, kde se nachází dva planinarské domy, jdeme se ubytovat. Na Plataku i přes špatné počasí potkáváme spoustu turistů. Zamíříme si to nejdříve k domu Sušak, kde si vyslechneme, že zavírají a máme to zkusit ve Velikem domu. Tam přijde zklamání číslo dvě. V hotelu to žije, spousta rodin s dětmi. Paní na recepci nám suše oznámí, že mimo sezónu mají otevřeno jenom o víkendu a v neděli večer zavírají a jedou domů.
Je mi docela do breku, už jsem se těšila na teplou sprchu. Jdeme se posadit do restaurace a vymyslet co budeme dělat. Ke Schlosserově domu pod Velikym Risnjakem to má trvat ještě něco přes tři hodiny, na to už nemám sílu. Přicházím s návrhem dojít na Snježnik, kde se nachází bývalý turistický dům, který je sice v dezolátním stavu, ale nějaké místo na přespání se tam snad najde. Než se zase vydáme do té sloty, objednáme si čaj a obědovečeři.
První odbočku na Snježnik mineme, a tak si závěr dnešního dne zpestříme ještě přes vrchol, což je v té vichřici trochu adrenalin.
Postavit stan je taky zápas, aby nám neodletěl.
náš záznam na Stravě