Nejhorší noc, hlučný vítr a spaní v pergole se někdy ve tři v noci ukázalo jako nešťastné. I přes tyvek jsem si rozřízla karimatku o nějaký střep. Probudila mě bolest, jak mě tlačil beton a neuvěřitelný chlad od země. Až do šesti ráno jsem se zvládli tulit na jedné karimatce.
Dneska máme poslední den na treku. Ještě chvíli nás Via Adriatica vede lesem, kde nejdříve vyrušíme stádo muflonů a o kus dál můžeme zblízka pozorovat soupeření dvou jelenů.
Závěrečné bloudění v lesích brzy vystřídají nudné silnice, ze kterých bolí chodidla.
V sedle Vratnik, kterým jsme několikrát projížděli cestou k moři, máme městečko Senj téměř na dosah. To znamená ještě asi čtyři hodiny chůze. V sedle stojí pán s dodávkou a prodává medy. Zajímá se odkud jdeme a jestli jsme potkali medvěda (on je často vídá přecházet silnici). Koupíme si sklenici medu a spěcháme zpátky na cestu. Klesáme ke kuće Sijaset, kde si dáváme k obědu poslední kus chleba a sušeného masa.
Dál stezka zase stoupá zaříznutá do úbočí vysoko nad serpentinami silnice vedoucí do Senj. Konečně začneme pozvolna klesat do města, abychom před třetí hodinou prošli branou do centra a zamířili rovnou na jedno dobře vychlazené.
Chvíli uvažujeme, jestli si nevzít kvůli píchnuté karimatce nějaké ubytování, ale Tomáš se obětuje a jednu noc nějak vydrží. Stejně je nejlepší být v kempu přímo u moře. Moc se těším do vody. Ještě jdeme okouknout autobusovou zastávku, v pekárně na rohu si koupíme kávu a koblih, v krámku pořídíme žabky, aby si chodidla odpočinula. Kemp je plný karavanů, náš malý stan se ještě vejde. Postavíme naše obydlí, převlečeme se do plavek a hurá do moře.
Navečer se ještě projdeme do supermarketu, koupit si jídlo na zítřejší cestu domů. A na večeři si zajdeme do restaurace vedle kempu.
náš záznam trasy na Stravě
Cesta zpět k autu. Přes aplikaci Arriva Croatia kupujeme 2.jízdenky do Rijeky za 20,6Eur a potom přestup na autobus Rijeka – Permani