V sobotu si přivstaneme a tak přijíždíme před devátou na parkoviště k Malé Palenici. Jsme tu jako druhé auto a je jasné, že zde nebude tolik návštěvníků jako ve Velké Paklenici. Na recepci se prokazujeme již zakoupenými vstupenkami.  Hned při vstupu naražíme na prvního hada, jak se bleskurychle zaplazí mezi kamené zídky. Panika není na místě je to Blavor žlutý, určitě přes metr dlouhý druh slepýše. Za dalších asi třista metrů je na cestě zmije. Než ale stihnu vytáhnout foťák je pryč. Trošku vystrašený monitorujeme cestu, ale na žádnýho hada už nenarazíme. Do doby než se kaňon začne svírat jdeme vcelku pohodlnou pěšinou. Když ale přelezeme uměle vybudovanou kamenou zeď v korytě vyschlé Malé Paklenice, tak dál už pokračujeme jen korytem přes balvany. Docházíme do nejužšího místa kaňonu, které překonáváme po skále zajištěné lany. Dál se soutěska zase rozšiřuje a mi začínáme stoupat lesnatým terénem. Vystoupáme do výšky odkud máme výhled i na moře a protože začíná být pěkné vedro otáčíme to a jdeme zpátky. Dole v korytě je ještě příjemně, protože okolní skály jsem sluníčko ještě nepustily. Jakmile ale opouštíme soutěsku, slunce nemilosrdně pálí. Přesně v poledne jsme u auta.

ZPĚT

« ‹ z 2 › »