Ráno zase vstáváme o něco dřív, dnešek bude spíše ve znamení autoturistiky. Chystáme se vyjet na druhý nejvyšší vrchol Chorvatska a nejvyšší vrchol pohoří Biokovo Sveti Jure. Podél pobřeží jedeme až do Podgorici a odtud budeme asi 30km už jen stoupat k vrcholu. Z hlavní silnice D512 odbočujeme doleva, odkud začíná zpoplatněný vjezd do národního parku. Kupujeme si denní tiket, pro dospělého stojí 50kuna a dětský je za 25kuna. Po 12km zastavujeme u infocentra Ravna Vlaška. Potom pokračujeme dál asi 5km k Planinarskemu domu pod Vošcom. Necháváme auto na parkovišti a jdeme na vyhlídku k Planinarskemu domu Vošac. Je to cesta asi na dvacet minut s převýšením cca 120m. Čím víc se blížíme k vrcholu Vošac tím víc vítr zesiluje. Když jsme na plošině u domu musím děcka dokonce převést za ruku, aby nám někam neodletěli. Za výhled na Makarskou a ostrovy v moři to určitě stojí se sem vyštrachat. Chvíli odpočíváme v závětří domu, pak znovu musím převést děcka přes vichr. Jakmile se ale dostaneme za hranu hřebenu, vítr už nemá takovou sílu a můžeme pokračovat v sestupu. Autem se musíme kousek vrátit na „hlavní“ silnici k vrcholu. Po pěti kilometrech nás čeká asi řidičsky nejatraktivnější čast výjezdu. A to pět vraceček po opravdu úzké a zařízlé cestě k vrcholovému parkovišti. Jsme opravdu rádi, že jsme tady nepotkali žádné protijedoucí auto. Na vrcholu jsme udělali jen okruh kolem vysílače a ke kapličce. Cestou dolů už jsme takové štěstí neměli. Došlo na couvání, manévrování  a míjení aut o centimetry. Někde ve spodní části cesty ješte zastavujeme u volně se pasoucích koní.

ZPĚT

ZPĚT