Přechod Velebitu cesta a 1.den

Autocesta

7.9.2021 vyjíždíme z Jihlavy cca v 15hodin klasicky na Znojmo – Vídeň – Graz – Maribor – Záhřeb. Z dálnice A1 sjíždíme na exitu 9 Žuta Lokva a už zbývá jen překonat sedlo Vratnik a sjet do města Senj. Dál pokračujeme po jadranské magistrále až k vesničce Gornja Klada odkud budeme zítra vycházet. Protože v Chorvatsku není dovolené přespávat v autě, jedeme se zašít sem. Cesta probíhala celkem hladce, první zastávka na Asfinagu za Vídní (Rakouskou dálniční známku jsme měli koupenou v Jihlave na benzínce ONO 9,5EUR) pak Shellka před Slovinskem (7denní Slovinská známka 15EUR) hranice Rakousko – Slovinsko bez kontroly, hranice Slovinsko – Chorvatsko jen kontrola dokladů, ohlášení o vstupu do země nikdo nekontroloval. Hned za hranicema zastávka na prvním odpočívadle a pak až na pobřeží ve vesničce Sveti Juraj, kde si v bankomatu Erste vybíráme kuny. Poplatky za dálnici do Záhřebu 48kuna a  Záhřeb – Žuta Lokva 60kuna. Po 710km jsme ve 23:30 na již výše zmíněném místě, venku solidně fučí a tak jsme rádi za noc v autě. Čistíme zuby, dáváme budíka na 5:00 a zaleháme.

ráno před odjezdem ze spacího místa

ráno před odjezdem ze spacího místa

1.den přechodu

Ráno přejíždíme do vesnice Gornja Klada, kde necháváme auto.

na tomto plácku na nás bude čekat auto

na tomto plácku na nás bude čekat auto

6:15 začínáme stoupat na Zavižan. Za půl hodinky jsme na hranici NP Sjeverni Velebit. Začínáme mít krásné výhledy na moře a vycházejícím sluníčkem nasvícené ostrovy Rab, Goli Otok a Prvić.

7:45 jsme u pasteveckého domu, kde snídáme.

Za další hodinku jsme u zaniknuté osady Ciganiště a zdroje vody pro dobytek a před desátou stojíme u domu Zavižan 1570m.

dom ZavižanOdtud začíná více než 50ti kilometrová Premužičova stezka po které dva dny půjdeme. Stezka byla vybudována ve třicátých letech minulého století, do té doby byla oblast prakticky nepřístupná. Po stezce se jde opravdu příjemně, nepřekonává žádné velké převýšení, místy je doslova zasekána do skály.Premužičova stezkaNenecháváme si ujít vyhlídkový vrchol Gromavača 1676m. Krosny necháváme kousek nad stezkou a nalehko vylézáme poměrně exponovaným terénem nahoru.

Asi ve 12:30 přicházíme k bivaku Rossijeva koliba. Přímo pod chatou se nachází nádrž s děšťovou vodou, čehož využíváme a kbelíkem na řetězu vytahujeme vodu. Ještě jsem nezmínil, že každý neseme 3 litry vody. Já ve dvou petkách a Kamča ve vaku + filtrační láhev z decatlonu, kterou si tady doplňujeme.

Rossijeva koliba, tam co stojí kbelík se zvedne víko a asi 2metry pod podlahou je voda

U Rossijevy koliby bylo celkem rušno, potkali jsme tady asi 15 turistů z Francie s Chorvatskou průvodkyní, kteří jsem přišli od Alanu. Okolo 13hodiny vycházíme a předcházíme celou tuto skupinu. Zprvu jdeme zase hodně lesem, až někde od Sevarskiho vrhu máme zase výhledy. Někde v dálce tušíme travnatý kopec Alančić, na který jsme vyšli s děckama od chalupy Alan v roce 2015.

Seravski vrh 1661m

O půl čtvrté se dostáváme do sedla k horské chalupě Alan 1340m. Sem se dá vyjet autem od moře. Z jadranské magistrály je to asi 18km. Sedáme si na lavičky před chalupu. U starého sympatického horala objednávám dvě piva (2x15kuna) a dávam se do řeči. Ptám se zda je možný u něj koupit vstupné (ulaznica) do národního parku Sjeverni Velebit, říká že ne, jen když se objeví ranger, tak u něj. Vstupné se dá koupit online (v dobu kdy jsme jeli to zrovna nefungovalo) nebo v infocentru na silničce z Oltari. Pivo do nás zajelo a tak ještě na půl objednávám polévku s klobásou a pečivem.(40kuna) Polévka byla výborná a piva by jsme zvládli ještě další, ale ještě nám zbývá asi 3,5hodiny chůze na nocleh na Ogradenici.

Cestou na Ogradenici si užíváme krásné výhledy jak do vnitrozemí

pastviny v sedle Veliki Alan

pastviny v sedle Veliki Alan

tak na mořeV jednu chvíli v nás hrkne, na travnatém svahu vidíme čtyři černé koule. Medvědi! Foťákem si je přibližuji a zjištuji, že je to jen bachyně s třemi odrostlejšími selaty.

divoká prasata

divoká prasata

Závěrečný výstup z lesa na Ogradenici už nám moc nechutná, vždyť máme v nohách přes 34km. K bivaku docházíme po 19hodině. Chceme si postavit stan, ale přímo u bivaku není žádné rovnější příhodné místo. V plechovém bivaku jsou dvě palandy a už tady je zabydlený pár z Chorvatska. Bereme tak zavděk horní patra postelí. Když se „ubytujeme“ užíváme si venku parádní západ slunce. S večerní hygienou není problém, opět díky nádrži s dešťovou vodou.

naše trasa na Stravě

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.