Budík zvoní přesně ve 4:00. Moc se nám nechce vstávat, ale musíme pakliže chceme na vrchol Pico del Teide. Nemáme totiž permit na úplný vrchol, který je sice zdarma, ale je beznadějně zarezervován na cca 2 měsíce dopředu. Jediná možnost tak je, být tam před devátou hodinou ranní nebo pak zase až večer. Až odjedou rangeři,kteří hlídají výstup na samotný vrchol.
K horní stanici lanovky, která leží v 3555m to máme necelé 3km a 500m převýšení. Stoupáme pomalu a opatrně, střídají se velmi ostré kameny a sníh. S přibývající výškou teplota klesá a tak jen odhadujeme, že pár stupňů pod nulou bude. Kamča cítí nadmořskou výšku a blbě se jí dýchá, zřejmě i následkem včerejšího pádu. V 7:20 jsme u vyhlídky Mirador. Kamča se rozhoduje, že na úplný vrchol nepoleze a pomalu už téměř po rovině dojde k horní stanici lanovky, kde na mě počká. Dostávám tak „povolení“ a jdu dopředu, tak abych byl na vrcholu přesně s východem sluníčka v 8:00.
Kousek za stanicí lanovky odbočuji k vrcholu, procházím mohutnou sněhovou barierou a dlážděnou cestičkou zdolávám posledních asi 160 výškových metrů.
Přesně s východem stojím na hřebínku nad kráterem Pico del Teide 3718m
Je tu odhadem asi 30 lidí, kteří nešli naší cestou, ale nejspíš přišli od Refugia de Altavista.
Kochám se a fotím, nezapomínám si vyfotit údajně nejdelší stín na světě, který Teide vrhá do oceánu.
Nahoře vcelku slušně fouká a tak se dlouho nezdržuji a v 8:30 jsem zpátky u stanice lanovky.
Na nic nečekáme a začínáme sestupovat k chatě Altavista. Cesta byla oficiálně kvůli sněhu uzavřena, ale máme štěstí, sněhu už nebylo zřejmě tolik jako před pár dny.
V 9:40 jsme u Refugio Altavista 3250m. Vyhříváme se na sluníčku mezi chatou a zimní útulnou. Pro zahřátí si vaříme vodu na čaj a čínskou polévku.
Pro Kamču tahle zastávka stejně moc smysl neměla, neboť po dojedení skončil její obsah žaludku na sněhu vedle chalupy.
Po asi hodinovém odpočinku začínáme klesat do kaldery. Někde okolo výšky 2700m jsou Huevos del Teide neboli Teidská vejce jsou obří vulkanické „bomby“.
Stále sestupujeme do kaldery a asi od 2450m procházíme stezkou S-6. Fouká tady děsně studený vítr.
Neustále mírně klesáme touto pouštní krajinou a po asi 6km přicházíme ke křižovatce silnic TF-21 a TF-24 k El Portillo, kde by měla být restaurace. Ta už asi ale dlouho nefunguje. Nutně potřebujeme doplnit zásoby vody. Po silnici jdeme k botanické zahradě. Jsou tady ale jen veřejné záchody a o vodě píšou, že není pro vysoký obsah kalu pitná. Využíváme naší filtrační láhev a doplňujeme vodu, kterou stejně ještě převaříme.
Od El Portillo se znovu napojujeme na naší GR131. Dostáváme se do borovicových lesů. Asi ve čtyři hodiny si dáváme přestávku, vaříme kávu a brzkou večeři.
Po jídle se rozhodujeme, že půjdeme ještě dál a asi okolo 19h stavíme stan u turistického přístřešku kus nad La Orotova. Dnes jsme tedy nastoupali cca 800m, sestoupali 2500m a ušli 28km
náš záznam na Stravě