Přechod GR221 4.den

Vstáváme asi o půl sedmé, balíme stan, ať nás tu zbytečně někdo nevidí. Po snídani, někdy před osmou hodinou vycházíme.

Dnes nás čeká asi nejkrásněší část treku. Pokračujeme dál do údolí a stoupáme na sucho vydlážněnou stezkou do sedla Coll de l’Ofre 870m

Od křížku lehce klesneme k jezeru Cúber. Ono to vlastně není jezero, ale přehrada a využívá se jako zdroj pitné vody.

kolem jezera potkáváme oslíky a pasoucí se ovečky

Za jezerem si dáváme krátkou přestávku. Koupat se tu sice nesmí, ale zouváme boty a namáčíme si alespoň nohy.

Přecházíme silnici, která propojuje Sóller a Lluc a máme na výběr ze dvou variant kudy pokračovat. My volíme tu delší a obtížnější. To znamená přes usedlost Tossals Verds. Cestou je mimochodem  potřeba zdolat krátký úsek zajištěný řetězem. Závěrečný traverz k refugii se nám zdá v poledním horku nekonečný.

Asi v jednu jsme u refugie Tossals Verds. Sedáme si na zahrádku. Ptáme se jestli mají nějakou polévku, pán říká že ne a nabízí něco jiného, ale bohužel nerozumím, tak si objednáváme jen dvě piva. Obědváme bagetu s tuňákem z vlastních zásob.

Po odpočinku na nás čeká stoupání až do nejvyššího bodu, kam až se na tomto treku dostaneme. Tím je sedlo Coll de Prat 1205m. Cestou na nás ale ještě čeká krásná říčka Torrent des Prat, zaniklá osada esPrat de Cúber, pramen Font des Prat a průchod smíšeným lesem. Nad hranicí lesa asi v 1000m se nám konečně otevírá výhled na druhou nejvyšší horu Puig de Masanella 1365m.

Ještě dole u pramenu Font des Prat jsme si mysleli, že to vezmeme přes vrchol Puig Massanella. První odbočku co byla v mapě jsme ale neviděli a další byla až skoro ze sedla a znamenala by jít traverzem pod hřebenem a na vrchol a stejnou cestou zase zpátky. Navíc už bylo po páté hodině a dnes chceme spát někde nad poutním místem Lluc, kam je to podle ukazatele 2h 23min.

Sestup je opět náročný nejdříve musíme sestoupit do Coll des Telègraf pak znovu vystoupat do Coll de ses Cases de Neu (1142 m) odtud už budeme jen klesat. Asi od 1000m nad mořem začíná opět chodník s kočičíma hlavama. Stan nakonec stavíme někde tady na plošině od bývaleho milíře. Milířu tady bylo zase spousta, tak jsme si vybrali tak, aby jsme byli trochu schovaný od cesty.

Náš záznam trasy na Stravě