Dnes nechvátáme, čeká nás jen asi 14km. V klidu vstáváme, necháváme oschnout stan a až okolo půl desáté vycházíme z kempu. (kemp nás stál 145kuna)
Po silnici jdeme zpátky k hostelu, kde jsme včera večeřeli a od sýrárny stoupáme kolem sjezdovky na kopec.
Od horní stanice vleku se noříme do lesa. Cesta se mění v pěšinku a asi po 400m přicházíme na rozcestí, kde jsme šokováni časem který je na ukazeteli. Šugarska duliba 6hodin, přitom to má být už jen 12km. Další asi tři kilometry jdeme otevřenou krajinou, míjíme odbočku na jeskyni Sladovača a kousek za Jurkovou dolinou to začne.
Co? Devět kilometrů bukovým lesem, neustále nahoru a dolů o přelézání a podlezání popadaných stromů není žádná nouze. Zkrátka už víme proč, byl uváděný tak dlouhý čas na takovou relativně krátkou vzdálenost.
Občas jsme se dostali i mimo les a tohle bylo jedno z nějtěžších stoupání.
Tak a tady už nám zbývá jen asi 20minut k bivaku Šugarska duliba. Ani se nechce věřit, při pohledu zpátky, že tudy v úbočí kopců vede nějaká cesta.
V 16hodin jsme u bivaku a jsme nadšený, krajinou v které je bivak zasazen a jeho zázemím. Bivak byl zrekonstruován v roce 2017 a pojme až 10osob. K dispozici jsou kamna, malé umyvadlo a dešťová voda z nadrže (voda se pouští sešlápnutím gumového puku v podlaze pod umyvadlem) na střeše je solární panel, uvnitř osvětlení, jedna zásuvka na 230V a dvě USBéčka pro dobití telefonu. Pitná voda je dál po cestě asi 300m od bivaku.
Za celý den jsme nikoho nepotkali a doufáme, že večer už nikdo nepřijde, aby jsme si tento luxus vychutnali sami. Užíváme si pozdní odpoledne, vaříme si večeři od Advanture menu.
Když se vyleze kousek nad bivak, je vidět dokonce až na moře. S přicházejícím západem sluníčka se snažím zachytit tu krásu okolo nás.
Nakonec skutečně nikdo nedorazil a jednoho člověka potkáváme až další den v poledne u Tatekovi koliby.
Večer jdu fotit ještě noční oblohu. Když ale máte štěstí jako my a ležení přímo u obrovského okna, nemusíte chodit vůbec nikam. Hvězdy můžete pozorovat přímo ze spacáku.